Krize začla v sobotu, kdy jsem si sbalila všechny vlastně dosud nevybalené věci a taxíkem dojela z Musaly (rezidence, kde jsem dosud bydlela v pokoji, který byl pro čtyři lidi dost malý) na Sušac, kde pro mě měl být volný pokoj. Přestože jsem se dohodla se všemi, se kterými jsem se dohodnout měla, nic nebylo podle plánu, místnost byla zamčená a já jsem samými nervy, že nemám kde spát a nemám se kde učit a mám docela dost práce a úkolů, které nejsem schopna udělat, když myslím na to, že budu muset ještě nevím kdy vyklidit tu místnost, ve které mám bydlet, vybalit si všechny věci, prostě zalezla do postele a četla Harryho Pottera.
Na vegetariánství jsem se vykašlala. Stačilo.
V neděli v deset večer se situace pohla k lepšímu, poněvadž housemum odemkla místnost a pár úžasných spolužáků se mnou vynosilo věci, které tam byly, a vůbec se zabydlet.
Moje spolubydlící se jmenuje Weronika. Je z Gdyně. Je super.
Po nastěhování mi bylo lépe, ale za chvíli jsem už zase bojovala s krizí, poněvadž jsem neměla hotové úkoly a co hůř, neměla jsem ponětí, jak je mám udělat. Snažila jsem se o to do půl čtvrté, ale marně. Po pár hodinách spánku jsem stále v krizi šla do školy, měla jsem sice jen tři hodiny, nicméně to bylo docela úmorné, protože jsem ani v jedné z nich nevěděla, která bije.
A jak jsem byla tak hrozně unavená, nešťastná, naštvaná a nervózní, začalo foukat. A potom krapat. A potom pršet a potom lít jak z konve a potom se i blýskalo a já jsem došla na rezidenci na kost promoklá, což bylo to nejlepší, co se mi za poslední dny stalo.
Pak už se děly jen dobré věci, povedlo se mi udělat všechny domácí úkoly na zítra, koupila jsem si kafe a čokolády do zásoby a potom Weronika začala poštět dobrou hudbu a my jsme začly skákat po postelích a tancovat. Mamka mi poslala povzbudivý mail. Peter Lorenz mi poslal mail, že se mnou počítají na project week Streetart v Zagrebu.
Upřímně, dávám si čas tak do pátku než budu mít další krizi.
Ale tak to přece bylo i v Ostravě.
Žádné komentáře:
Okomentovat