Bude to ekologii, zase, o divadle, zase a o jedné malé Židovce. Bude to hrozně dlouhé a přesně v tomhle pořadí, takže pokud vás ekologie nezajímá, skočte rovnou na A teď něco pozitivnějšího.
Takže dva měsíce za mnou.
Nového je to, že jsem čím dál tím víc citlivější na všechno, co se týká životního prostředí. Čekala jsem (asi protože UWC), že tady všichni studenti budou smýšlet docela ekologicky, že já tady budu muset být na sebe mnohem přísnější, protože jsem se za kdovíjakého ekologa v Česku nepovažovala. Ale asi jsem se v republice plné barevných popelnic neuměla zhodnotit objektivně.
Co se tady dá ale reálně zlepšit? Naše škola (resp. několik obětavých studentů) zorganizovala Community care day, který měl spočívat ve vzájemné snaze místních lidí (studentů ostatních škol a lidí, co třídí odpad, ačkoliv ho nemají kam vyhazovat) a nás, uklidit za jedno odpoledne co nejvíce odpadků. Co říkal Roman (můj druhák), loni to byla výborná akce, kam skutečně přišli místní, byly pozvány okolní školy, všichni se sešli před naší školou, kde hrála hudba a bylo to příjemné odpoledne, jehož vrcholem byl příjezd popelářského auta (které sebralo všechny plasty a odvezlo je do Chorvatska, poněvadž v Bosně zřejmě žádné místo, kde by se tříděný odpad dal zpracovat, není).
Letos v den, na který byl Community Care Day nachystaný, pršelo, což byl, jak jsem pochopila hlavní problém. Událost se tedy posunula na další neděli, o čemž ale nikdo nedal vědět místním lidem, tudíž to bylo odpoledne, kdy asi jen polovina UWC studentů (a nikdo jiný) sbírala odpadky a kolemjdoucí, dobrá, pardon, že jsem tak skeptická, ale kolemjdoucí je úplně ignorovali. Mám pocit, že tohle prostě nijak nepomůže.
Jak se vlastně stalo, že se v Česku začal třídit odpad? Mám pocit, že školy podle zákona třídit musí. Doma jsme začali po nějaké přednášce, co jsme měli ve škole, a vliv na to měli i kamarádi, u kterých jsem to viděla (a doufám, že i já jsem ovlivnila někoho dalšího). A to nemluvím o reklamní kampani v televizi.
Tak si říkám, proč se to tady nemůže prostě uzákonit? Dobrá, nejspíš to bude nákladné (musí se koupit nejen barevné popelnice, ale především odpadkové koše vůbec, mám vypozorované, že po cestě z rezidence do školy -cca 30 minut chůze- jsou dva a to procházím v podstatě jen kolem obchodů, takže jedna z hlavních ulic), ale... Mám pocit, že je tady takový nepořádek, že kdokoliv z místních, kdo kdy byl za hranicemi, si musí uvědomovat, že něco je špatně. Ba přímo NĚCO.
A Roman mi na to odpověděl: "Tady je třeba nezákonné kouřit ve veřejném prostoru."
Aha. Takže zákonem si asi nepomůžem.
A že jsou někteří lidé hrozně pokrytečtí, to už jsem asi rozebírala. Zas ať vás nezahltím jen negativními postřehy.
A teď něco pozitivnějšího.
S naším divadlem se to hezky hýbe. Začali jsme pracovat na jednoaktovce od Čechova. Zprvu jsem byla nadšená, že to budu dělat se Spencerem a Oliverem (a vyhnu se tím pádem spolupráci s Damirem, kterého nemůžu vystát, viz nějaký z předchozích článků -mimochodem, já to píšu, jako bych předpokládala, že vás to fakt zajímá do detailů, zapomeňte na to-) a když potom Spencera vyměnil Bebo (Egypťan, co přijel teprve nedávno a jeho angličtina je horší než moje), byla jsem trochu zklamaná. Nicméně, Bebo je vtipný kluk (a já jsem pro něj hrozně vtipná holka, protože věřím, že lidi se vyvinuli z opic) a hlavně Sněženka (naše učitelka, která se ve skutečnosti jmenuje Snježana, tak já si prostě nemůžu pomoct), je tak skvělá (režisérka), že z jeho příšerné angličtiny udělala přednost a postavila na ní několik vtipů (prosím nehledejte v tom urážku, když ji v tom nevidí Bebo). A vůbec Sněženka. Ona je něco mezi Terkou Dočkalovou (tak krásná a taková herečka) a Alenou Sasínovou-Polarczyk (asi toho věku a s takovou přirozenou autoritou dámy). Jsem strašně šťastná, že máme učitelku, co má hodně odstudováno, odehráno, odučeno, drží se Stanislavského, loni byl poslední rok, kdy fungoval obor herectví na zdejší univerzitě, kde učila, takže mám pocit, že nás má tím radši, že jsme jakoby její noví prváci na akademii. Krom toho, že je to prostě Herečka, je pro mě taky výborné vnímat, jak pracuje jako režisér, už jen sledování, jak s kým pracuje, mi přijde hrozně poučné a mám pocit, že mě to někam posouvá. Cítím se, jako bych chodila na konzervatoř.
Málem bych zapomněla, vášnivý polibek! Tím končí naše jednoaktovka. Při první nečtené zkoušce (která byla v pondělí těsně před Halloweenskou party, pročež si Oliver barvil vlasy, resp. měl zrovna na hlavě napatlanou barvu) mě tedy na konci Oliver objal, zatímco já na něj mířila pistolí, s tím ať okamžitě odejde, na což on zareagoval tak, že... do háje! Tak teď jsem si úplně zabarvila ruce, rukávy a trochu i vlasy. Důležité je, že narozdíl od mého svetru, čest zůstala neposkvrněná.
A nakonec, měli jsme tady návštěvu, pár studentů z UWC v Itálii. Poslední noc jejich návštěvy byla právě Halloween party a to byla jedna z nejlepších party, co jsme tu měli, poněvadž jsem celou dobu protancovala. Protancovala se Shir. A jako se všemi mými přáteli to vzniklo na první pohled (a ona už věděla!), tak teď se to stalo se Shir. Celé následující odpoledne jsme strávily spolu a teď mám prostě takový ten krásný pocit, jaký mívám vždycky, když poznám NĚKOHO. Taková je Shir. Nemůžu se dočkat, až ji zase uvidím.
A to je asi tak všechno, co se stalo.
Žádné komentáře:
Okomentovat